Podnikej na vlastní triko

Prvním produktem byly 100% přírodní deodoranty bez obsahu hliníku. „Deodorant byl první produkt, který jsem pro sebe před více než sedmi lety vyrobila. Začal se sám šířit mezi známé, skoro každý si ho oblíbil. A vlastně díky pačulovému deodorantu vzniklo Biorythme, protože mi dal naději, že si i drobný výrobce může najít své zákazníky.“

Sen o vegetariánské kosmetice si nakonec Aneta splnila v roce 2016. Se založením firmy ale na vlastní kůži poznala, jak náročný je to obor – jak z legislativního, tak z finančního hlediska. Zejména srážka s byrokratickou realitou ji překvapila. V té době se přihlásila do T-Mobile Rozjezdů. Chtěla potkat další začínající podnikatele a ověřit si u odborníků, že jde správnou cestou. „Dostalo se mi názorů lidí, kteří byznysu a marketingu rozumí. Nakoplo mne to.“

Jako téměř každý podnikatel v začátcích si Aneta prakticky vše zajišťuje sama, od výroby přes grafické zpracování etiket a balení zásilek, až po péči o Facebook. O to víc se nepřestává divit, že to funguje a její kosmetika se prodává nejen v obchodech zdravé výživy, ale i v designových shopech. Největším tahounem Biorythme jsou stále tuhé deodoranty. „Sama to znám. Sehnat na trhu vysouvací přírodní deodorant, který opravdu funguje, je fuška.“

A plány do budoucna? Prodat firmu Aneta určitě nechce. „Je to moje dítě, a to se neprodává, ani neopouští. Chtěla bych rozšířit sortiment a najít spolehlivé spolupracovníky, kterým bude na značce a zákaznících záležet tak jako mně.“

Databáze sportovišť a sportovních akcí, „seznamka“ pro ty, kterým chybí na sport parťák, organizace amatérských týmů, on-line prodej vstupů na sportoviště se slevami. To vše Roman na svém webu nabízí. Dnes již dokončil placený produkt pro sportoviště, spustil další tři jazykové verze a pracuje na expanzi do zahraničí. Kromě toho provozuje speciální sportovní web pro plzeňskou radnici a jedná s investory o finanční injekci na další rozvoj. Na web chodí 100 000 lidí měsíčně a jde o největší sportovní portál svého druhu v republice.

„Když jsem se do podnikání pustil, postupně jsem zjistil, že problémů, které mohu podnikáním vyřešit, je mnohem víc, než jsem tušil. Našel jsem si menšího investora, najal první zaměstnance a pustil se do práce. A co bych poradil ostatním? Počítejte s tím, že výsledky se začnou dostavovat o dost později, než si na začátku malujete. Důležité je vydržet, jít si za svým cílem a nevzdat to,“ říká Roman. Kromě toho vřele doporučuje přihlášku do soutěže T-Mobile Rozjezdy: „Našel jsem tu spoustu nových kontaktů a díky propagaci soutěže a jejích vítězů se mi otevřela spousta dveří. V dalším roce jsem si vyzkoušel roli poradce pro nové účastníky. Pomáhat ostatním mě opravdu bavilo.“

Obliba kavárny Moje dílna, ve které se můžete naučit něco vytvářet a zároveň si pochutnat na domácím koláči a kávě, pořád roste. Není divu: v nabídce jsou nejen tradiční kurzy keramiky či malby a kresby, ale také třeba knihvazby, scrapbookingu a výroby nepravého smaltu či mýdel. Ostatně vybrat si můžete sami na www.mojedilna.eu.

Zuzana udělala v podnikání pokrok, je opatrnější při volbě zaměstnanců i dodavatelů. „Více se spoléhám na svou intuici. Učím se jistit si záda a nebýt příliš důvěřivá. Neztratila jsem důvěru v lidi, jen jsem rozvážnější,“ říká a také více počítá: „Finančnímu plánování jsem ze začátku nevěnovala příliš pozornosti, ale tento postoj byl naivní. Šetrné nakládání s penězi nyní vidím jako zcela zásadní. Bez něj by Moje dílna nemohla zdravě fungovat. Jde hlavně o rozložení aktivit, nákup materiálu a finanční plánování.“

Na soutěži T-Mobile Rozjezdy si nejvíc cení kontakty a publicitu. „Díky Rozjezdům se o nás dozvěděla spousta lidí. Někteří nás kontaktovali a podpořili, nabídli spolupráci. Rozjezdy nám doširoka otevřely dveře a my jimi rádi vstoupili do podnikání. Kontakty a publicita spojené s vítězstvím jsou neocenitelné.“

Ale zpět k podnikatelskému nápadu. Veroniku, která miluje zimní sporty, hlavně snowboarding, nudila jednoduchost bezpečnostních přileb — a tak je začala zdobit barevnými bambulemi. Na lyžařských kurzech jí to mimochodem skvěle pomohlo rozlišovat žáky. Protože se bambulky líbily, začala je vyrábět „na kšeft“. Teď je už najdete nejen u lyžařů a snowboarďáků, ale také na cyklistických a bruslařských helmách. Veronika šla ještě dál: vyrábí a na e-shopu www.prostebambulka.cz kromě bambulek prodává čepice, čelenky, mikiny a trička s originální komiksovou postavičkou Bambule ve spolupráci s Ostravakem Ostravskim.

Jejím snem je dostat bambulky do obchodů a lyžařských škol v alpských zemích – na prvním místě jejího snění je Švýcarsko. Ale nejen to – zatímco většina firem si nechává oděvy a jejich doplňky vyrábět v Číně, Veronika plave proti proudu. Chce dostat českou Bambulku na čínský trh!

Když se Veroniky zeptáte, jak Bambulkám pomohly T-Mobile Rozjezdy, okamžitě začne mluvit o zviditelnění. „To zafungovalo přímo neskutečně. Vidím to při navazování dalších spoluprací a získávání nových odběratelů,“ říká Veronika.

Magda Hájková dala v roce 2012 ve své původní práci v investiční firmě výpověď. Postupně přijala stálého zaměstnance a na začátek školního roku a Vánoce vždy musí hledat brigádníky. Plánuje zefektivnit výrobu a pořídit nové stroje.

Projekt MagsBags.cz získal 3. místo ve středočeských T-Mobile Rozjezdech 2012, kde se Magda seznámila s dalšími podnikajícími maminkami. Objíždějí spolu jarmarky, radí si, jak na faktury, poštu, předvánoční nával objednávek nebo marketing. A jaká je její rada začínajícím podnikatelům? Dobře si rozmyslet svůj podnikatelský plán, udělat průzkum trhu, a pokud si budete jisti, že váš nápad za to stojí, nebojte se a jděte do toho.

Na podnikání se Magdě Hájkové líbí nejvíc flexibilita. „Jsem svým pánem. Nemám problém ráno děti odvézt do školy i školky a odpoledne se jim věnovat. Jsou samozřejmě dny, kdy musím víc pracovat, ale pak je zase volněji a můžeme třeba i ve všední den vyrazit do ZOO,“ dodává.

Jaroslava Michalcová po studiích pracovala více než dvacet let jako průvodkyně, nejdřív na zámku v Libochovicích, pak v Galerii moderního umění v Roudnici nad Labem. Ve čtyřiceti šesti letech se rozhodla následovat dědečka, který na konci 19. století provozoval ve Vídni několik pekařství. Vyučila se cukrářkou a otevřela na Husově náměstí v Roudnici cukrárnu a kavárnu Dortletka.

Začátky byly vyčerpávající. „Myslela jsem, že to zvládnu sama,“ vypráví dnes úspěšná cukrářka a vzpomíná: „Ale péct dvacet dortletek pro přátele je úplně něco jiného než sto zákusků pro zákazníky. A vitrína byla stále prázdná. Teprve po třech letech si dovolím pracovat jen šest dní v týdnu. Na dovolenou stále ještě ale nezbyl čas.“

Nyní Jaroslavě Michalcové pomáhají tři cukrářky, ale recept na dortletky nedá z ruky. „Dortletka je jako moje dítě, za kterým si stojím. Dokud to bude možné, budu ji péct jenom já.“

Cukrárnu její majitelka staví zejména na kvalitě surovin. Všechny dorty a zákusky připravuje z pravé čokolády a šlehačky, kvalitního kakaa a čerstvých vajec. Takový přístup se vyplácí. Dokazuje to stále plný obchod a spokojení zákazníci, mezi něž patří i Pražský hrad.

Dortletka sbírá i jedno ocenění za druhým. Její výrobky jsou regionální potravinou Ústeckého kraje i certifikovaným produktem Českého středohoří a vyhrávají podnikatelské soutěže. Poprvé uspěly v T-Mobile Rozjezdech. „Rozjezdy mi daly hodně, nejen peníze nebo titul. Především pocit, že naše práce má smysl, a taky rady do budoucna. A přesvědčila jsem se, že takových, jako jsem já, je v naší republice hodně.“

Provence není Morava. „Všichni zemědělci tady na severozápadní Moravě si klepali na čelo a říkali, ať tam dám řepku a obilí, že tu určitě prodám,“ vypráví Lukáš Drlík. Přesto se zde levanduli daří a je o ni zájem. Na rozdíl od drtivé většiny světové produkce šli ale v Bezděkově bio cestou, aby šlo levanduli použít i jako surovinu při vaření.

Lukáš Drlík v podnikání využívá své zkušenosti ze zaoceánských lodí i řízení hotelů na Moravě. Díky tomu si troufl i na poskytování franšízy na levandulovou kavárnu. Nechce být totiž závislý pouze na výdělcích z farmy. Manželka Veronika zároveň vyrábí vlastní bylinkovou kosmetiku, připravuje dárková balení levandule a pracuje na receptech, které přitahují do kavárny nové zákazníky.

Trvalo léta, než přišli na to, jak cukr karamelizovat tak, aby byl skutečným kulinářským zážitkem. „A byla by škoda nechat si to pro sebe,“ komentuje začátek podnikání Irena Kalkušová.

S rodiči podniká s nadšením i jejich dcera Eva, kterou napadlo použít speciální variantu karamelu na maso. Kromě originálního karamelu má totiž firma v nabídce i výrobek chilli, ale taky kávový, pampeliškový nebo se zlatými šupinkami.

Karamel vozí manželé na farmářské trhy. Prodávají ho ve vlastním e-shopu a v dalších obchodech a cukrárnách a jsou dodavatelem pro velké potravinové provozy. Přes úvodní velké investice, kdy na rozjezd podnikání padly rodinné úspory, tak firma funguje dobře a živí celou rodinu.

K porcelánovým zásuvkám je přivedla rekonstrukce staršího bytu. Lucii Richtrové se klasické plastové zásuvky nelíbily a jako vyučená keramička začala hledat jiné řešení – ze svého oboru, ve kterém ale nemohla v té době najít práci.

Příprava na start firmy, zejména vývoj a atestaci, ale trvala dlouhých pět let. První keramické zásuvky se lámaly. Richtrovi to nevzdali a začali testovat porcelán. „Výroba z porcelánu je složitá. Dochází při ní k poměrně velkým změnám velikosti a pnutí, různě podle síly i tvaru materiálu. Praská a je náchylný k puklinám a odštípnutí,“ vysvětluje David Richtr. Za úspěchem značky Mulier podle jeho slov stojí Lucčiny zkušenosti s porcelánem a jeho tvrdohlavost. Neocenitelná jsou léta strávená v obchodě, v klasickém i on-line marketingu. David Richtr k tomu dodává: „Vlastně všechny mé předchozí profese mne připravovaly na vlastní podnikání.“